Poznámky od stolu: Když muž potřebuje hlavně blízkost

Do telefonu chtěl tu nejsilnější masáž, co mám. Hluboká, sportovní, nic měkkého. Když přišel - muž po padesátce, dobře oblečený, opatrný na každé slovo - už jsem věděl, že ten telefonát byl svého druhu brnění.

Objednal si naši smyslnou masáž. Na matraci, ne na lehátku. Hned si toho všiml a ptal se proč. Řekl jsem mu pravdu: lehátko drží odstup a některé masáže nejsou o odstupu. Na zemi, na široké matraci, je prostor úplně zpomalit, být blízko a nechat člověka chovat, ne odbavit.

Při tom slově ztichl. Chovat.

Prvních deset minut zůstal napjatý, čekal na tu "sportovní" část, až se do něj opřu a něco dokážu. Neudělal jsem to. Nechal jsem to pomalé a vřelé a půlku práce odvedlo ticho. A někde v místě, kde většina lidí přestane hrát, mu konečně klesla ramena - ne proto, že jsem našel ten správný sval, ale protože se přestal bránit tomu, že se o něj někdo stará.

Později mi skoro s omluvou řekl, že se ho dlouho nikdo nedotkl laskavě. Od rozvodu ne. Přišel a chtěl něco tvrdého, protože to bylo bezpečnější přání než to skutečné, kterým bylo prostě tohle: hodina, kdy nebude ve vlastní kůži sám.

Říkám to často a myslím to vážně pokaždé - ta práce vlastně není o technice. Techniku se naučíš za víkend, to je ta snadná část. Podstatné je vycítit muže před sebou a dát mu to, co opravdu potřebuje, což skoro nikdy není to, co si objednal do telefonu. Někdy je to hluboká tantra, která rozváže hodinu zadrženého dechu. Někdy stačí zůstat blízko a beze spěchu, dokud si člověk nevzpomene, že dotek umí být jemný.

Než odešel, objednal se znovu. Stejný den příští týden. Tentokrát už nechtěl tu nejsilnější.

Jestli v sobě nosíš tu samou tichou věc - pocit, že se tě letmo dotkne kdekdo, ale nikdo tě neobejme - nejsi divný a rozhodně v tom nejsi sám. Spousta klidných, spořádaných chlapů přichází přesně v tomhle brnění. Nemusíš to vysvětlovat a nemusíš si to zasloužit. Stačí přijít, lehnout si a nechat tu hodinu být měkkou.